Naše svatební pohádka nezačíná za sedmero řekami a sedmero horami, ale v malé obci Ropice v nádherném prostředí penzionu Mlýn Ropice, kde se od rána chystá parta třech platonicky zamilovaných usilovat o srdce té nejkrásnější princezny ze mlejna. Princezny Verunky. Jak zábavné bylo pozorovat čerta, vodníka a knížete, jak nabízejí za srdce princezny movité dary, ale málo platné, nene neuspěli. Ten komu patří srdce Verunky, je zde taky a nese to nejcennější co může nést. Pohádka končí, jak už to tak bývá, dobře. Vláďa a Verunka svým svatebním slibem dali najevo všem nápadníkům, že tudy cesta nevede, že mají jeden druhého a mají se rádi. Těsně po obřadu v poledne jako by se neúspěšný vodník zlobil, a tak na celé území Ropice a okolí pravděpodobně seslal déšť. Nebyl to obyčejný déšť, protože když začalo pršet, tak nepřestalo až do večera.

DÉŠŤ„, DÉŠŤ“,DÉŠŤ … . Toto slovo bylo toho odpoledne vyskloňováno snad ve všech pádech a posíleno někdy i přídavnými jmény. Určitě Vás bude zajímat proč tato svatební reportáž začíná právě zelenou konví ? Co ta konev tam dělá ? Na tuto otázku netřeba odpovídat, ale pozorně vnímat tento pohádkový svatební příběh, kde si každý odnesete co potřebujete i možná něco pro sebe.

Na závěr bych chtěl říct, že je úplně jedno jestli ve Váš svatební den, prší, jsou vedra nebo zrovna vybuchuje sopka. Důležité je vždy jen a jen, jak k tomu přistoupíte :)

A proto děkuji Vláďo a Verčo, že jste z „DEŠTĚ“ udělali jen „déšť“ s malým a postavili jste se společně k němu čelem ! Krásný společný život Vám přeji, ať máte každý den tak veselý jako ten svatební.